pátek 1. července 2016

Singapore days

Z Belitungu jsme se vydali opět přes Jakartu na naši krátkou zastávku v Singapuru, který jsme chtěli vidět. Dost nepříjemnou zkušeností bylo, že nám hostitel přes airbnb zrušil rezervaci jen pár hodin před příletem. Museli jsme narychlo hledat něco nového a měli jsme štěstí zase na airbnb a navíc ještě více v centru. Pronajali jsme si malinký vlastní byt, který měl přesně ty výhody, které jsme hledali - luxusní sprcha, pračka se sušičkou a klimatizace. Ve městech se to tropické vedro už vůbec nedá přežít, takže v bytě jsme byli za chládek hrozně rádi. Singapur je na jihovýchodní Asii hrozně drahý, skoro jako Londýn, rozhodně o dost dražší, než Praha. Na to jak je kosmopolitní, oficiálním jazykem je angličtina, žije tu hodně číňanů a celkově cizinců, nás překvapilo, že málokde berou karty. Noční Singapur mě uchvátil, oblast Marina Bay je nádherná a je tady třeba ostrov, na kterém je jen velká prodejna Louis Vuitton. Nachodili jsme se hodně, oproti Kuala Lumpur se tady alespoň chodit dá. Tam třeba nebyly skoro vůbec chodníky.:)



pondělí 13. června 2016

Kaolin lake look

Pro další dovolenkový ostrov z Indonésie jsem si vybrala právě okolí překrásného kaolinového jezera s průzračně modrou vodou. V čistě bílém outfitu na mě fotky působí dobře a byla jsem ráda, že sluníčko se na chvíli schovalo pod mrak. Oblékla jsem krajkově bílé šaty, které jsem před odletem ulovila na blešáku slečen z Prahy, doplnila novými bílými Birkenstock, které jsem sehnala na spartoo v gumovém provedení; a bílou Furlu na zlatém řetízku. Doplnila jsem hodinkama a náušnicema a nezbytnýma slunečníma brýlema. I přes schované sluníčko je tu na mě příliš moc světla!

 
dress - H&M
purse - Furla
watch - Marc by Marc Jacobs
earrings - Eppi
sunglasses - vinted
shoes - Birkenstock
necklace - Zara
bracelet - eBay

čtvrtek 2. června 2016

Belitung island

Když jsme v zimě plánovali, kam se vlastně v Asii podíváme, lákala nás neprobádaná exotika, místa, která ještě nebyla zkažena turismem, kde budeme mít klid a pláže jen pro sebe. Úplnou náhodou prstem po mapě jsem našla právě tenhle ostrov, o kterém toho na internetu ani tolik nenajdete. Pátrala jsem dál i v indonéštině s pomocí překladače a rozhodla, že tady se musíme vydat. Belitung splnil všechna očekávání a ještě mnohem víc. Nenacházím správná slova, kterýma bych popsala tohle krásné neposkvrněné místo, v posledních letech více oblíbené mezi indonésany. Hloučky turistů se tu dají potkat jen o víkendu a pochází všichni buď z Jakarty nebo sousedního ostrovu Bangka. Ač je ostrov stejně velký jako Bali, je tady jen hrstka hotelů, jeden supermarket, jedna společnost s taxíky a ani jeden obchod se suvenýry. Styl života se podobá minulému století a prostota kouká z každého i tak kouzelného místa. Kulturní šok jako blázen, ale místo jsme si zamilovali stejně jako místní, kteří byli nejmilejší, ač jsme byli po většinou prvními bělochy, co spatřili. :)


Ubytování
Ubytovali jsme se v jediném resotru s chatičkami na pláži, co na Belitungu je - Bukit Berahu. K resortu patří restaurace, bazén a privátní pláž pro obyvatele 5TI chatek. Bylo tu však prázdno a tak pláž byla denodenně bez lidí, chráněná z obou stran typickými obřími kameny. Tyhle scenérie byly unikátností ostrova, které jinde v Indonésii nenajdete. Stejně tak jen pro sebe jsme měli i osvěžující bazén. Resort byl mimo hlavní město, takže jediným malinko rušivým elementem byly cikády a šumění moře pár metrů od nás. Ubytování je tu jedno z levnějších na ostrově, několik stovek korun za chatu za noc. V restauraci jídlo s pitím za pár desítek korun, a zase platí, že v hotelích je dráž než v místních podnicích. Vaří tu ovšem skvěle a stejně tak doporučujeme indonéský čaj s mlékem a freshe ze všehomožného exotického ovoce. Chatka byla zařízená jednoduše, co nás ale překvapilo byla skvěle funkční klimatizace a pořádná sprcha s horkou vodou. Velká spokojenost!


Pohyb po ostrově
Městská doprava na Belitungu neexistuje, takže na výběr máte pronájem motorky, taxi nebo pronájem auta s řidičem. Samotné auto se pronajmout nedá, neboť zde neexistuje společnost, která by zajišťovala jejich pojištění. My vsadili na skůtr s přilbami, což nás vyšlo asi na stokorunu na den plus benzin 15 Kč za litr. Na ostrově je nulová kriminalita, takže nám bylo doporučeno jej nechávat kdekoli nezamčený i s přilbami, což se nám ani jednou nevymstilo.:) 


Aktivity
Jak jsem psala, na ostrově turismus téměř neexistuje, takže nabídka aktivit je dost omezená a nikdo nemluví pořádně anglicky. Mimo válecí aktivity a prozkoumávání pláží jsme si udělali jen dva výlety. Jeden ke kaolinovému jezeru - průzračně modré vodě v lomu, kde se dříve těžil kaolín. Neuvěřitelně blankytně modrá voda a bílý písek z jezírka dělá unikátní lokalitu na fotky, koupat se v něm ale nedá. Jeden den jsme si pronajali soukromou loď asi za 800 korun na den a prozkoumávali okolní ostrovy, tzv. island hopping. Pravděpodobně by se dalo dostat na mnohem nižší částku, kdyby se ovšem loď naplnila. vešlo by se nás tam určitě i 10 nebo víc, ale turisté nikde, takže jsme měli soukromý výlet se zastávkama dle našeho výběru, jak dlouhé chceme. Na jednom z ostrůvků je sto let starý maják, který zde zbyl po holandské kolonii. Jiný ostrov je prťavý asi pro deset lidí a jsou tam pidi zátoky a zase belitungské obří kameny. Jiný existuje jen při odlivu, písečný plácek uprostřed moře, při přílivu vypadáte že chodíte po vodě a zakopáváte o mořské hvězdice. Na posledním ostrově je želví záchranná stanice - chovají malé želvičky, které až jsou dost velké vypouštějí do moře. Island hopping byl rozhodně zážitek!




Jídlo
Indonéská kuchyně je obecně jen pálivé jídlo a mořské plody. Na seafood mám bohužel alergii a pálivé nejím :D takže jsem si nejvíce užila ovoce, které u nás buď není k sehnání nebo je strašně drahé. Pokud jsme chtěli jíst u některého stánku podél cesty, jedinou nabídkou bylo "nasi goreng" prostá smažená rýže se zeleninou. Popravdě jsme jí už pak měli dost, ale byla moc dobrá.:) Kokosy si můžete natrhat i sami ale rostou dost vysoko a k jejich otevření potřebujete zručnost a mačetu. A tak jsme si každý den koupili nějaký u místních asi za dvacet korun.. Dost nás bavily taky místní krekry/brambůrky například s příchutí různých ryb nebo seafoodu.:)



Obyvatelé 
Samotný odstaveček by byl na místní indonésany. V Indonésii a tak i na Belitungu je hlavním náboženstvím islám. Zprvu jsme z toho měli trochu obavy, ale nebylo vůbec proč. Nikterak byste to na místních lidech nepoznali. Byli to edni z nejmilejších a nejhodnějších lidí, co jsme kde potkali. Jako Evropané jsme budili nemalou pozornost a projíždějící na motorkách na nás neustále troubili, často se chtěli fotit nebo s námi povídat.:) Přestože musejí být hrozně chudí a žijí v dost bídných podmínkách, všichni vypadali šťastně a byli stále veselí. Nikdo nechtěl přijmout ani minimální dýžko a když jej přijali, byli skutečně dojatí. Belitung je nedotčené a nezkažené místo a strašně moc doufám, že ještě dlouho zůstane a nestane se z něj Bali, jako se předvídá.