středa 20. července 2016

Thailand ubytování

Singapur byl skvělý, ale déle než dva dny bych tam stejně nevydržela kvůli šílenému horku, a tak jsem byla ráda, že se můžeme přesunout zase jinam k moři a tím pro nás  teď bylo Thajsko - Krabi. Ubytovali jsme se na dalším kouzelném místě - chatkovém rezortu na pláži za Ao Nang jménem Dawn of Happiness. Hned první den jsme si půjčili motorku ať můžem oblast Krabi pořádně prozkoumat, ale zatím si užíváme pohodičku v resortu. Je tu jen několik chatek, které jsou i přes nádherné počasí ač mimo sezónu všechny prázdné a tak resort sdílíme jen s provozovateli - partičkou volnomyšlenkářských lidí, rodilými thajci a jednou milou Švédkou. Mimo lehce skandinávský styl chatek jsou tady všichni milovníky zvířat a tak jsou dalšími obyvateli resortu kočky, pejsek, kohout a slepice, kuřátka, ale taky údajně mírumilovný varan..:) Po celé pláži jsou rozprostřena místa k relaxaci - plážové domky bez stěn, židle, stoly, gril, houpací sítě, houpačky - většina v poklidném stínu palem a stromů. Chata je zařízena jednoduše ale s líbivými detaily, má klimatizaci, která funguje bezvadně, koupelna je prostorná, sprcha sice teče lehce omezeně, ale teplé vody je dostatek. Ubytování tedy můžeme vřele doporučit, najdete jej na airbnb tady.


pátek 1. července 2016

Singapore days

Z Belitungu jsme se vydali opět přes Jakartu na naši krátkou zastávku v Singapuru, který jsme chtěli vidět. Dost nepříjemnou zkušeností bylo, že nám hostitel přes airbnb zrušil rezervaci jen pár hodin před příletem. Museli jsme narychlo hledat něco nového a měli jsme štěstí zase na airbnb a navíc ještě více v centru. Pronajali jsme si malinký vlastní byt, který měl přesně ty výhody, které jsme hledali - luxusní sprcha, pračka se sušičkou a klimatizace. Ve městech se to tropické vedro už vůbec nedá přežít, takže v bytě jsme byli za chládek hrozně rádi. Singapur je na jihovýchodní Asii hrozně drahý, skoro jako Londýn, rozhodně o dost dražší, než Praha. Na to jak je kosmopolitní, oficiálním jazykem je angličtina, žije tu hodně číňanů a celkově cizinců, nás překvapilo, že málokde berou karty. Noční Singapur mě uchvátil, oblast Marina Bay je nádherná a je tady třeba ostrov, na kterém je jen velká prodejna Louis Vuitton. Nachodili jsme se hodně, oproti Kuala Lumpur se tady alespoň chodit dá. Tam třeba nebyly skoro vůbec chodníky.:)



pondělí 13. června 2016

Kaolin lake look

Pro další dovolenkový ostrov z Indonésie jsem si vybrala právě okolí překrásného kaolinového jezera s průzračně modrou vodou. V čistě bílém outfitu na mě fotky působí dobře a byla jsem ráda, že sluníčko se na chvíli schovalo pod mrak. Oblékla jsem krajkově bílé šaty, které jsem před odletem ulovila na blešáku slečen z Prahy, doplnila novými bílými Birkenstock, které jsem sehnala na spartoo v gumovém provedení; a bílou Furlu na zlatém řetízku. Doplnila jsem hodinkama a náušnicema a nezbytnýma slunečníma brýlema. I přes schované sluníčko je tu na mě příliš moc světla!

 
dress - H&M
purse - Furla
watch - Marc by Marc Jacobs
earrings - Eppi
sunglasses - vinted
shoes - Birkenstock
necklace - Zara
bracelet - eBay

čtvrtek 2. června 2016

Belitung island

Když jsme v zimě plánovali, kam se vlastně v Asii podíváme, lákala nás neprobádaná exotika, místa, která ještě nebyla zkažena turismem, kde budeme mít klid a pláže jen pro sebe. Úplnou náhodou prstem po mapě jsem našla právě tenhle ostrov, o kterém toho na internetu ani tolik nenajdete. Pátrala jsem dál i v indonéštině s pomocí překladače a rozhodla, že tady se musíme vydat. Belitung splnil všechna očekávání a ještě mnohem víc. Nenacházím správná slova, kterýma bych popsala tohle krásné neposkvrněné místo, v posledních letech více oblíbené mezi indonésany. Hloučky turistů se tu dají potkat jen o víkendu a pochází všichni buď z Jakarty nebo sousedního ostrovu Bangka. Ač je ostrov stejně velký jako Bali, je tady jen hrstka hotelů, jeden supermarket, jedna společnost s taxíky a ani jeden obchod se suvenýry. Styl života se podobá minulému století a prostota kouká z každého i tak kouzelného místa. Kulturní šok jako blázen, ale místo jsme si zamilovali stejně jako místní, kteří byli nejmilejší, ač jsme byli po většinou prvními bělochy, co spatřili. :)


Ubytování
Ubytovali jsme se v jediném resotru s chatičkami na pláži, co na Belitungu je - Bukit Berahu. K resortu patří restaurace, bazén a privátní pláž pro obyvatele 5TI chatek. Bylo tu však prázdno a tak pláž byla denodenně bez lidí, chráněná z obou stran typickými obřími kameny. Tyhle scenérie byly unikátností ostrova, které jinde v Indonésii nenajdete. Stejně tak jen pro sebe jsme měli i osvěžující bazén. Resort byl mimo hlavní město, takže jediným malinko rušivým elementem byly cikády a šumění moře pár metrů od nás. Ubytování je tu jedno z levnějších na ostrově, několik stovek korun za chatu za noc. V restauraci jídlo s pitím za pár desítek korun, a zase platí, že v hotelích je dráž než v místních podnicích. Vaří tu ovšem skvěle a stejně tak doporučujeme indonéský čaj s mlékem a freshe ze všehomožného exotického ovoce. Chatka byla zařízená jednoduše, co nás ale překvapilo byla skvěle funkční klimatizace a pořádná sprcha s horkou vodou. Velká spokojenost!


Pohyb po ostrově
Městská doprava na Belitungu neexistuje, takže na výběr máte pronájem motorky, taxi nebo pronájem auta s řidičem. Samotné auto se pronajmout nedá, neboť zde neexistuje společnost, která by zajišťovala jejich pojištění. My vsadili na skůtr s přilbami, což nás vyšlo asi na stokorunu na den plus benzin 15 Kč za litr. Na ostrově je nulová kriminalita, takže nám bylo doporučeno jej nechávat kdekoli nezamčený i s přilbami, což se nám ani jednou nevymstilo.:) 


Aktivity
Jak jsem psala, na ostrově turismus téměř neexistuje, takže nabídka aktivit je dost omezená a nikdo nemluví pořádně anglicky. Mimo válecí aktivity a prozkoumávání pláží jsme si udělali jen dva výlety. Jeden ke kaolinovému jezeru - průzračně modré vodě v lomu, kde se dříve těžil kaolín. Neuvěřitelně blankytně modrá voda a bílý písek z jezírka dělá unikátní lokalitu na fotky, koupat se v něm ale nedá. Jeden den jsme si pronajali soukromou loď asi za 800 korun na den a prozkoumávali okolní ostrovy, tzv. island hopping. Pravděpodobně by se dalo dostat na mnohem nižší částku, kdyby se ovšem loď naplnila. vešlo by se nás tam určitě i 10 nebo víc, ale turisté nikde, takže jsme měli soukromý výlet se zastávkama dle našeho výběru, jak dlouhé chceme. Na jednom z ostrůvků je sto let starý maják, který zde zbyl po holandské kolonii. Jiný ostrov je prťavý asi pro deset lidí a jsou tam pidi zátoky a zase belitungské obří kameny. Jiný existuje jen při odlivu, písečný plácek uprostřed moře, při přílivu vypadáte že chodíte po vodě a zakopáváte o mořské hvězdice. Na posledním ostrově je želví záchranná stanice - chovají malé želvičky, které až jsou dost velké vypouštějí do moře. Island hopping byl rozhodně zážitek!




Jídlo
Indonéská kuchyně je obecně jen pálivé jídlo a mořské plody. Na seafood mám bohužel alergii a pálivé nejím :D takže jsem si nejvíce užila ovoce, které u nás buď není k sehnání nebo je strašně drahé. Pokud jsme chtěli jíst u některého stánku podél cesty, jedinou nabídkou bylo "nasi goreng" prostá smažená rýže se zeleninou. Popravdě jsme jí už pak měli dost, ale byla moc dobrá.:) Kokosy si můžete natrhat i sami ale rostou dost vysoko a k jejich otevření potřebujete zručnost a mačetu. A tak jsme si každý den koupili nějaký u místních asi za dvacet korun.. Dost nás bavily taky místní krekry/brambůrky například s příchutí různých ryb nebo seafoodu.:)



Obyvatelé 
Samotný odstaveček by byl na místní indonésany. V Indonésii a tak i na Belitungu je hlavním náboženstvím islám. Zprvu jsme z toho měli trochu obavy, ale nebylo vůbec proč. Nikterak byste to na místních lidech nepoznali. Byli to edni z nejmilejších a nejhodnějších lidí, co jsme kde potkali. Jako Evropané jsme budili nemalou pozornost a projíždějící na motorkách na nás neustále troubili, často se chtěli fotit nebo s námi povídat.:) Přestože musejí být hrozně chudí a žijí v dost bídných podmínkách, všichni vypadali šťastně a byli stále veselí. Nikdo nechtěl přijmout ani minimální dýžko a když jej přijali, byli skutečně dojatí. Belitung je nedotčené a nezkažené místo a strašně moc doufám, že ještě dlouho zůstane a nestane se z něj Bali, jako se předvídá.